Sázava 2024
Letos jsme se školního výletu nemohli dočkat! Čekalo nás totiž třídenní putování po řece Sázavě.
Když konečně 22. května přišel den D, sešli jsme se u vlaku ve Žďárci u Skutče a mohli vyjet. Cesta byla z důvodu spadlého stromu na trať velice napínavá, ale i tak jsme ji zvládli a dojeli jsme na místo určení. Tam na nás čekali úžasní vodáčtí instruktoři Matěj a Verča. Vše potřebné nám vysvětlili a my jsme vyrazili na plavbu. Cestou nás čekalo sjetí dvou jezů a někteří z nás tak měli možnost se poprvé “cvaknout”. Dopluli jsme do tábořiště Omaha, postavili stany, rozdělali oheň a pustili se do přípravy večeře. Po ní jsme chvíli poseděli u ohně, a když se setmělo, příjemně unavení a plní dojmů zalezli do stanů.
Druhý den ráno jsme vstali, sbalili stany, nasnídali se a vypluli vstříc dalším dobrodružstvím na řece. Ani tento den jsme nebyli ochuzeni o jezy. Při plavbě jsme hráli různé hry. Nejvíce nás bavilo stavět pyramidy a tancovat na přídi a zádi lodi. Po těchto úžasných hrách jsme dopluli do kempu YMCA. Opět jsme rozdělali stany a pochutnali si na výborné večeři. Jelikož bylo MS v ledním hokeji, někteří z nás šli fandit našim hráčům. Spokojeni po úspěchu českých hokejistů a krásně prožitém dni, jsme šli spát. Všichni jsme byli zvědaví, jaké počasí si pro nás připraví další den, protože předpověď nebyla příliš příznivá.
Po noci, kdy paním učitelkám ryl pod hlavami krtek, jsme se vydali na poslední a nejkratší úsek naší plavby. Cestou jsme se kochali krásnou posázavskou přírodou a už z dálky jsme viděli hrad v Českém Šternberku. Těsně před ukončením naší plavby po Sázavě jsme se vyfotografovali, pomohli vynosit a uklidit lodě.
A nezbylo nám nic jiného než se vydat na zpáteční cestu. Ve vlaku jsme si všichni popovídali o tom, že to byl nejlepší výlet, jaký jsme mohli mít. Po příjezdu do Žďárce u Skutče jsme se rozloučili a tímto náš výlet ukončili.
Veronika Kölblová, 9. A
